Testery cockpitu

Testery cocpitu musí být od začátku navrženy nejen na požadovanou dobu funkce(8-10 let), ale musí také počítat s překročením  této doby při úspěchu daného modelu. Dnešní doba již tento předpoklad posouvá do pozadí, neboť jednotlivé automobilky  v rámci konkurenčního boje přicházejí s novými modely na trh dříve.

Dalším kritériem, podle kterého je nutno zařízení navrhnout, je jak často se na daném zařízení provádějí faceliftové úpravy - ať změny konektorů jednotek, vnitřního zapojení nebo diagnostického připojení a komunikačních protoklů. Z těchto otázek vyplývá potřeba univerzálnosti vnitřní části rozvaděče, aby se v případě větších změn například konektovacích jednotek co nejméně zasahovalo do rozvaděče jako takového.
Realizace takového zařízení zároveň předpokládá udržovat toto zařízení a aktualizovat při faceliftových změnách až do konce produkce daného modelu.     

Testery cocpitů pracují na konci výrobní linky  v režimu JIT (Just In Time).
Podle čísla vozu a databáze dílů v cocpitu je sestavena testovací sekvence, do které jsou zařazeny jak testy společné pro všechny cocpity, tak testy specifické pro konkrétní cocpit. Vzhledem k rozdílným typům používaných sběrnic a protokolů jsou pro testy jednotlivých dílů definovány jak sběrnice, tak i protokol, aby navázání diagnostiky s jednotkou proběhlo na první pokus bez vyhledávání, což minimalizuje čas na otestování.
Komunikační testy jsou prováděny pomocí PC a diagnostického převodníku pro CAN a LIN sběrnici, hardwarové testy jsou realizovány v řídícím systému Allen-Bradley na požadavek z PC.